35 let od vydání prvního čísla ČINu, zpravodaje čs. skautů a skautek


V pondělí 24. dubna 1989, symbolicky na svátek svatého Jiří, spatřilo světlo – tehdy ještě skrytého – skautského světa první číslo samizdatového zpravodaje ČIN. Tento odvážný počin zprvu anonymní skupiny skautských činovníků přerostl ve svébytné a legendární médium, k němuž řada z pamětníků dodnes nostalgicky vzhlíží.


Naší snahou nejlepší buď ČIN!

„Hlavička“ prvního vydání Zpravodaje<br> čs. skautů a skautek ČIN | repro: OPL
„Hlavička“ prvního vydání Zpravodaje
čs. skautů a skautek ČIN | repro: OPL

Ačkoli samotní členové bývalé redakce – se skromností sobě vlastní – neplánují žádná veřejná připomenutí výročí tohoto významného edičního počinu a vytvoření zprvu ilegálního skautského periodika, zanedlouho zcela zásadního pro debatu a reflexi směřování vývoje skautingu v Československu po jeho třetí obnově, nemůžeme jejich službu a věrnost původním ideálům skautingu nevzpomenout.

Titulní strana prvního čísla ČINu souvislost vydání se svátkem patrona všech skautů jemně naznačuje, zejména však obrací čtenářovu pozornost k smutnému výročí smrti pěti mladých skautů z ilegální organizace Odboj slezských junáků, kteří byli gestapem popraveni 24. dubna 1945 v polském Těšíně. S výročním dnem svatojiřské Ivančeny je vydání prvního ČINu přímo spojeno.

V době vzniku časopisu i v průběhu bouřlivého roku 1989 musela redakce z nutných konspiračních důvodů zůstat skryta. O přípravách skautského samizdatu neměli povědomí ani nejbližší přátelé a spolupracovníci. Bratr Jiří Zachariáš – Pedro upřesňuje historické okolnosti: „23. 4. 1989, v předvečer rozesílání prvního čísla ČINu, ohlásily jeho vstup na československou společenskou scénu, citacemi z jeho obsahu, vysílače Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Posléze jej popularizovaly uvedením jeho záhlaví i samizdatové Lidové noviny.“

Druhé číslo ČINu z června 1989 se obsáhle věnovalo historii československých skautských Lesních škol, ale například přineslo i nedokončený rozhovor s čerstvě z vězení propuštěným dramatikem a disidentem Václavem Havlem o jeho skautském mládí.

Do třetího říjnového čísla ČINu redakce mj. zařadila a reflektovala stať komunistického teoretika dr. Bohumila Steinigera, který pod názvem Pionýrská organizace a skauting vyšel v časopise Pionýrská štafeta. Nevyhýbala se však ani státní mocí potlačovaným politickým a celospolečenským tématům, například 21. srpnu 1968 a důsledkům invaze spojeneckých vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

Sedmibodové &sbquo;Prohlášení přípravné<br>skupiny pro obnovu skautingu&lsquo; <br>podepsané bratry Jaroslavem Foglarem,<br> Janem Remišerem, Jiřím Zachariášem <br>a Ivo Vacíkem; 20. 11. 1989 | repro: <br>Archiv Junáka, Skautský institut
Sedmibodové ‚Prohlášení přípravné
skupiny pro obnovu skautingu‘
podepsané bratry Jaroslavem Foglarem,
Janem Remišerem, Jiřím Zachariášem
a Ivo Vacíkem; 20. 11. 1989 | repro:
Archiv Junáka, Skautský institut

Čtvrté prosincové číslo ČINu přineslo úvodník Pět let bez br. Fanderlika podepsaný bratrem Pedrem či výzvu Půlkulatý stůl 1, kterou ukončila tato slibně znějící věta: „Tyto názory podepisují nejen redaktoři Činu, ale i tito bratři: Jiří Zachariáš, Ivo Vacík, Jiří Kafka, Miroslav Kopt.“ Aktuálně byla do čísla také zařazena dvoustrana s fotoreportáží br. Jiřího Vacíka z obnovujícího setkání v pražské Městské knihovně z 2. prosince 1989 a mezi přílohami redakce publikovala zásadní Sedmibodové Prohlášení přípravné skupiny pro obnovu skautingu.

Členové redakce, kterou tvořili bratři Jiří Kafka, Daniel Kumermann, Ivo VacíkJiří Zachariáš, se mohli svobodně ke svému dílu přihlásit až v 5. čísle vydaném v únoru 1990. Tímto číslem také do podtitulu listu přibylo slovo ‚nezávislý‘, což bylo nepochybně vyvoláno obavami redakce z průběhu třetí obnovy Junáka u nás.

Důležitou tváří ČINu, kromě informování o skautském dění u nás i ve světě, názorů, výzev a polemik, se staly pravidelné rubriky či vyprávění o dobách pronásledování a likvidace skautingu, exilu nebo zapomenutých osobnostech. Bratr Pedro dodává: „Od počátku šlo ČINu o to, aby ukotvením československému skautingu ve svobodné a demokratické společnosti byl jasný akcent na jeho duchovní rozměr.“

Pro rok 1993 připravila redakce ČINu, která byla posílena o bratry Zvonimíra DragounaIvana Makáska, čtenářům některé novinky. Vizuální podoba časopisu se postupně proměňovala. Titulní strany se od té doby začaly vyznačovat dvoubarevným tiskem a obálky s velkými výraznými černobílými fotografiemi ze skautského prostředí (nejen na titulu, ale i na poslední straně) se staly novým výtvarným prvkem. Nesmíme zapomenout, že všechny čtyři strany obálky byly od té doby realizovány počítačovou sazbou. Od roku 1994 pak celý časopis opouští svůj dosavadní styl daný dominantním ručním uspořádáním vnitřních stran. Frekvence časopisu se ustálila na vydávání šesti čísel ročně.

Od roku 1996 se časopis dále technicky profesionalizuje a upouští od typického rozpoznávacího znaku tohoto periodika, totiž perovkové reprodukce fotografických předloh. V péči bratra Josefa Přecha a dle jeho grafické úpravy je ČIN již kompletně připravován pomocí graficky vyspělé počítačové sazby, stále však v nezaměnitelném a konzervativně černobílém provedení. Poslední strany přinášejí medailonky významných osobností našeho skautingu. Rozsah časopisu se zvětšil na 28 stran včetně obálky. Některá čísla však byla operativně rozšířena.

Skutečnost, že se tento nezávislý skautský časopis ani po rozdělení Československa nepřestal hlásit k sounáležitosti s původní společnou republikou (a zajímat se o situaci ve slovenském skautingu), byla pro mnohé z nás dalším sympatickým rysem tohoto média.

Redakce ČINu zakončuje posledním tištěným vydáním 6. čísla na konci roku 2000 svoji úctyhodnou misi (zejména z důvodu neúnosného nárůstu poštovních poplatků). Poslední číslo XII. ročníku (71. v pořadí) tak završuje tucet let služby nejširší skautské veřejnosti, členstvu i činovníkům všech skautských spolků.

Po dvou letech a šestnácti dalších týdnech však redakce vyslyšela dotazy, přání a povzbuzování z řad bývalých čtenářů (často nespokojených s úrovní informování ve skautských kruzích) a navázala dalším pokračováním svých nezištných služeb. 24. dubna 2003, opět symbolicky na svátek svatého Jiří a pod pečlivým dohledem webmastera Josefa Přecha, došlo ke spuštění elektronického ČINu v podobě internetového serveru www.cin­‑centrum.cz, který se na další čtyři roky stal nezávislým ostrovem a také studnou, z níž jsme dále mohli pít…

Po ukončení provozu webového centra ČINu na jaře 2007 sdružení, prostřednictvím aktivit svých členů, i nadále věnovalo velkou pozornost publikační a vydavatelské činnosti. Plody tohoto úsilí jsou dodnes patrny v edicích desítek publikací či speciálů, z nichž některé vzešly ze spolupráce s Ekumenickou lesní školou, Skautským oddílem Velena Fanderlika, Konfederací politických vězňů ČR či Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu.

Zastavme se a připomeňme si obdivuhodný rozsah aktivit spolku ČIN – sdružení pro šíření myšlenek skautingu a ochrany přírody a aspoň na dálku všem bratrům, kteří za ním stáli, vzdejme hold. Zaslouží si to měrou vrchovatou.


Galerie titulních stran ČINu, nezávislého zpravodaje čs. skautů a skautek:

(Reprodukce titulních stran: OPL – duben 2024)