Příběh Pavla Windera, kluka s harmonikou

Pavlův dědeček Maximilian byl českým básníkem, posledním ředitelem židovské školy v moravském Holešově i svědkem posledního protižidovského pogromu na území Čech a Moravy, který proběhl ve dnech 3. a 4. prosince 1918 v Židovské čtvrti v Holešově. Strýc Ludwig byl významným spisovatelem z tzv. Pražského kruhu kolem Maxe Broda a v roce 1934 se stal laureátem československé Státní ceny za literaturu.

Pavel přišel do Prahy po ukončení páté třídy obecné školy v Parníku. Od září 1934 studoval na Francouzském gymnáziu v Bílé ulici v Dejvicích. V Praze bydlel v rodině své starší sestry Heleny v Londýnské ulici na Vinohradech. Na přelomu let 1937 a 1938 se pak přestěhovali na Košířské náměstí.

Již s příchodem do Prahy se Pavel pravděpodobně stává členem 45. oddílu Junáka v Praze XII, který vedl bratr Jindřich Veselý. V té době měl oddíl klubovnu v Americké ulici. Ve vzpomínce pozdějšího vůdce 46. pražského oddílu br. Mirka Perglera – Dannyho, jak ji zachytil Jiří Zachariáš – Pedro, je drobná zajímavá zmínka právě o klubovně 45. oddílu: „…Po našem velmi úspěšném táboře Moře (1948) se rozhodl střediskový vůdce Tom středisko [1] rozpustit, aby se oddíly nedostaly pod vliv SČM. My, 46. oddíl, jsme se rozhodli pokračovat i nadále v činnosti ve skautském duchu … Na podzim roku 1948 bylo zrušeno okrskové velitelství Junáka v Praze XII. 44. a 45. oddíl našeho střediska ukončily svou činnost a náš oddíl dostal náhradou za místnost na Stalinově třídě znamenitou klubovnu po 45. oddílu v Americké ulici. Klubovna sestávala z několika místností a do té poslední byl vestavěn srub. Cítili jsme se tam velice dobře, ale jen krátký čas…“. [2] S tímto kdysi slavným oddílem se Pavel účastnil letních táborů na Želivce a také nejméně dvou zahraničních výprav.

V létě 1937 byla Pětačtyřicítka součástí československého kontingentu na 5. světovém skautském jamboree v nizozemském Bloemendaalu. Po jeho skončení pak 45. oddíl pokračoval z Rotterdamu lodí do Anglie a po týdenním pobytu v Londýně zpět vlakem přes Bruggy, Brusel a Norimberk do Prahy. O prázdninách roku 1938 podnikla dvacítka skautů 45. oddílu Praha se svým vůdcem Jindřichem Veselým velkou výpravu na Balkán. Při měsíčním putování vlakem i lodí navštívili řecký ostrov Korfu, Soluň i Atény, v Jugoslávii Split, Skopje a Bělehrad. Po těchto červencových zahraničních výpravách vždy následoval srpnový čtyřtýdenní tábor!

Členem velice aktivního oddílu byl také vynikající fotograf, br. Ladislav Sitenský – Imír. Právě on Pavla zvěčnil na několika krásných portrétech. V knize Se skautským pozdravem jsou otištěny dva z nich. K nim si Imír připsal i osobní vzpomínku: „…Tento skautík měl opravdu velké hudební nadání a poslouchat ho byl požitek…“. [3] Pavel se prostřednictvím portrétů Ladislava Sitenského objevil nejméně na dvou obálkách časopisů vydaných v letech 1937 a 1938 (jednalo se týdeníky Skaut­‑Junák a Ahoj).

Pavel byl ovšem nejen nadaným muzikantem, ale měl i značné technické dovednosti. Podle vzpomínek Pavlovy neteře Hany v patnácti letech vymyslel jakési zlepšení u holicího strojku nebo něčeho podobného značky Philips a napsal do ústředí v Holandsku. Z firmy Pavlovi odpověděli a nabídli mu, aby u nich pracoval! K tomu však již nedošlo…

V druhé polovině roku 1940 nastaly události, které zásadně ovlivnily nejen Pavlův život. Letní oddílový tábor na Sedlickém potoce byl nacisty zrušen a srpnový výnos Ministerstva školství a národní osvěty rozhodl o vyloučení „židovských žáků“ ze škol s českým vyučovacím jazykem. V září 1940 se již Pavel nemohl vrátit do Prahy a nastoupit do septimy lycea, a tím ani pokračovat v oddílové činnosti. V České Třebové se tak začal učit elektrotechnikem. Netrvalo dlouho a 28. října 1940 byl nacisty Junák rozpuštěn a oddíly oficiálně ukončily svou činnost.

Pokud po Mnichovu a zejména s 15. březnem 1939 mnohým skončilo dětství, rodinám židovského původu začal, postupným oklešťováním práv a svobod, většinou marný boj o přežití. Dochovaly se často jen strohé a tragické výčty transportů s daty, čísly a místy.

Pavlova tatínka někdo udal, protože si na sáňkách vezl pytel uhlí na topení, který však dostal od svého bývalého spolupracovníka (a podle protektorátních nařízení si ho nesměl zakoupit)… V zimě 1941 byl Viktor zatčen, vyslýchán, mučen a vězněn gestapem v Pardubicích. Posléze byl převezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 27. května 1942 zahynul.

Pavel byl spolu se svou maminkou Elsou odvlečen 5. prosince 1942 transportem Cf z Pardubic do Terezína a již 23. ledna 1943 byli oba donuceni pokračovat transportem Cr do Osvětimi, odkud se nikdy nevrátili.

Hrůzám holocaustu a válečnému běsnění unikly z Pavlových nejbližších jen sestra Helena s dcerou Hanou.

Hana, poválečná vodní skautka z pražské Třináctky, se později provdala za Josefa Švece – Švíga, který se v roce 1953 ujal vedení kapitanátu vodní Pětky po jejím zakladateli Jaroslavu Novákovi – Braťkovi. Kapitán Braťka byl i svědkem na jejich svatbě v červnu 1960. Hančin mladší bratr, který se narodil po válce a dostal Pavlovo jméno, pak byl na přelomu padesátých a šedesátých let členem Pětky spolu s další silnou generací tohoto slavného oddílu.

---

Poznámky:
[1] Myšleno je 45. středisko Junáka v Praze, pozn. aut.
[2] ZACHARIÁŠ, Jiří. Lilie pod klopou, lilie za mřížemi. Rukopis, III. kapitola.
[3] SITENSKÝ, Ladislav a NEPIL, František. Se skautským pozdravem. Praha: Junák – svaz skautů a skautek ČR, TDC, 2000. 133 s. ISBN 80-86109-44-5.

---

Příběh byl původně napsán pro Magazín Kmene dospělých Junáka (MAGOS) a ve zkrácené podobě otištěn v čísle 1/2017.

Magazín vycházel jako samostatná příloha Skautského světa od roku 2016. Pilotní projekt byl bohužel v polovině roku 2017, rozhodnutím čerstvě zvoleného Náčelnictva Junáka, bez adekvátní náhrady ukončen. Od té doby oldskautky a oldskauti, zejména členové spolku Junák – český skaut, marně volají po jeho obnově…

⚜