Prof. František Němec

František Němec – Stříbrný lišák (✳ 3. 6. 1907 — † 17. 12. 1984)

Pocházel z Rychnovska nad Kněžnou. Na pražské Karlově univerzitě vystudoval obor matematika­‑deskriptivní geometrie. Učil nejprve na středních školách v Čechách a v polovině třicátých let byl přeložen do moravského Hodonína a později do Brna.

Od mládí (1918) skautoval. Na táborech slovanských skautů ho již vidíme mezi činovníky, kteří organizovali a vedli tábory katolických skautů. Když se dostal do Hodonína, měl již vůdcovský diplom (17. X. 1933) a na jaře 1934 byl náčelnictvem jmenován vůdcem sboru (střediska) a brzo nato (koncem r. 1935) se stal zástupcem župního zpravodaje Masarykovy župy v Hodoníně.

Byl velmi oblíbený a možno říci až obdivovaný jak svými četnými známými, tak i svými studenty a samozřejmě v neposlední řadě i svými skauty. Všude byl rozhodujícím činitelem. Temperamentní, cílevědomý a výborný organizátor.

V roce 1936 byl přeložen na klasické gymnázium v Brně na třídě Legionářů (býv. Slovanské gymnázium). Jak tehdy zdůraznil zemský školní inspektor, bylo to pro Němce jisté ocenění. Tento ústav byl totiž považován za přední a nejstarší české gymnázium na Moravě (1867). Přesto, že byl br. Němec tehdy ještě mladým profesorem, vybral si ho ředitel gymnázia za svého tajemníka. Byla to určitá šance, protože často z těchto gymnazijních tajemníků bývali jmenováni ředitelé jiných ústavů.

Jakmile se vedoucí činovníci moravského katolického skautingu dověděli, že prof. Němec se dostal do Brna, navštívili ho a žádali, aby se ujal vedení Ústředí moravských katol. skautů, které nemělo náčelníka. Br. Němec jim byl znám již z dřívějška jako zkušený a energický skautský pracovník. Jejich naděje, že br. Němec oživí a pozvedne činnost katolických skautů, je nezklamala. Prof. Němec se po zvolení ujal úkolu náčelníka s úžasným elánem. Zreorganizoval vedení Ústředí a zahájil širokou propagační a náborovou činnost. Staral se o podporu hnutí jak mezi předními občanskými, tak i duchovními představiteli. Jezdil po Moravě a neúnavně organizoval a propagoval katolický skauting. Hnutí za jeho vedení zaznamenalo stoprocentní vzestup. Škoda, že dynamická činnost prof. Němce trvala jen poměrné krátkou dobu. Na podzim roku 1938 za mobilizace byl jmenován zástupcem velitele civilní protiletecké obrany města Brna, ale to byla jeho poslední vedoucí funkce na Moravě. Začátkem roku 1939 došlo ke sjednocení katolických skautů s dalšími skautskými organizacemi, a tím zaniklo i Ústředí moravských katolických skautů a s ním i náčelnická funkce prof. Němce.

Za protektorátu ho nalézáme v Praze jako úředníka na ministerstvu školství. V prvních letech okupace ještě organizoval tábory středoškolské mládeže, ale se zvyšujícím se nacistickým útlakem muselo i to přestat. Za Pražského povstání v květnu 1945 byl mezi obránci Prahy. Ve funkci štábního kapitána byl velitelem spojovacího oddílu. A již zase byl činný v Junáku. V letech 1945–48 pracoval jako organizační zpravodaj českého zemského náčelnictva a jeho jméno se občas objevuje i v zápisech schůzí Ústředí Junáka. Byl iniciátorem velké a organizačně náročné junácké akce „Brigáda Šumava“ (v roce 1947), která dosáhla značného úspěchu.

Duší zůstal prof. Němec věrný skautským myšlenkám i za komunistické vlády. Ve skupině předních bývalých činovníků Junáka plánoval a připravoval podmínky pro možnou obnovu skautské činnosti. Vyskytli se však zrádci a provokatéři. Prof. Němec byl v roce 1951 zatčen přímo ve škole, kde učil. V inscenovaném procesu vedeném proti celé skupině činovníků, byl odsouzen na 13 roků vězení. Celých 9 let prožil v nejhorších věznicích jako na Pankráci, v Jáchymově, Leopoldově a jinde. I po propuštění na amnestii v roce 1960 však byl nadále sledován a kontrolován Státní bezpečností a čas od času předvoláván a vyslýchán. Aby měl alespoň trochu pokoj, uchýlil se do ústraní. Přijal místo kinopromítače ve Špindlerově Mlýně.

Za Pražského jara v roce 1968 již opět pracoval ve vedení Junáka. Vykonával náročnou funkci tajemníka náčelnictva. Při tom mohl dobře uplatnit své organizační a iniciativní schopnosti. Na III. junáckém sněmu v listopadu 1968 byl zvolen za místostarostu Ústřední junácké rady. Na tomto sněmu se mu dostalo neobyčejné odměny Byl vyznamenán nejvyšším vyznamenáním československých skautů odznakem „Stříbrného vlka“. Již dříve byl vyznamenán (28. X. 1946) vysokým čestným vyznamenáním nazvaným „Skautská láska“. Nositelů tohoto čestného odznaku může být v celé republice současně jen 144. Byl také přijat do „Čestného Svojsíkova oddílu“, do kterého bývají přijímáni nejstarší a nejzasloužilejší členové Junáka. Prof. Němcovi byl udělen čestný nejvyšší stupeň „Junáckého řádu sv. Václava“ a za odbojovou činnost „Junácký kříž – za vlast (1939–45)“. A opět měla nastat „léta mlčení“. V roce 1969 byl sice prof. Němec politicky rehabilitován, ale odškodní za 9 těžkých vězeňských let, které mu soud přiznal, musel za Husákovského režimu vrátit. Jedině co v té době užil, byla možnost navštívit dceru v Tasmánii, kam v šedesátých letech emigrovala.

Až do posledních let byl prof. Němec stále činorodý a plný životní energie. Zemřel na mozkovou příhodu koncem roku 1984. Při rozloučení s ním se ve Strašnickém krematoriu za tehdejších těžkých let sešla opravdu početná řada jeho skautských spolubratří včetně bývalého náčelníka Junáka Dr. Plajnera. Prof. Němec byl osobností. Menší postavy, ale energického vystupování. Ze svých bohatých zkušeností a praxe nepřispěl sice do skautské literatury a nebývalo ho také vidět mezi instruktory Lesních škol, kde by jeho přednášky byly jistě nesporným přínosem. Přesto všechno jeho vedoucí působení bylo všude patrné. Kruh jeho spolubratří a přátel, kteří ho vždy rádi a s uznáním přijímali, zůstal opravdu veliký.

Z knihy „Katoličtí skauti junáci v Československu“

---

≈ převzato z bývalého webového serveru ČINu ≈