Národní skautský památník v Praze skutečností
V sobotu desátého května, roku 2003, byl nedaleko hlavního vstupu do strašnického krematoria v Praze, slavnostně odhalen památník skautským obětem ve dvou světových válkách a z období komunistické totality.
Skauti naplňují úctou památku statečných v temnotách minulosti
| foto: archiv redakce ČINu
Navzdory ne právě vhodně zvolenému datu konání – ve čtvrtek 8. května byl státní svátek, následující den měli děti ve školách volno a proto mnoho skautských oddílů odjelo na delší výpravy z města – měla tato výjimečná akce překvapivou velkou účast.
Ve 13 hodin, potom co nádvořím krematoria zazněla mezinárodní skautská znělka, přednesl úvodní projev bratr František Bobek – Stopař, hlavní organizátor a autor celého projektu. Řekl mimo jiné, že v patě památníku je uložena schránka s více něž sedmi stovkou jmen československých skautů a skautek, kteří zahynuli na válečných polích a nebo přišli o život za totalitních režimů při naplňování svých skautských slibů. Při obraně svobody a demokracie ve své vlasti.
Odhalení skautského památníku se zúčastnili zástupci nejen organizace Junák. Byla zde také početná delegace Svazu skautů a skautek ČR a skauti ABS. Právě díky těmto skautským organizacím – Svazovým skautům a skautům ABS – a jejich finanční pomoci se podařilo památník dovést do úspěšného konce. Patřilo by jim za to přinejmenším poděkování, když už Junák bude chápat a považovat skautský památník, jak všechno naznačuje, jako svou akci. Pravda je ovšem taková, že nebýt velkého osobního nasazení skupiny skautů a skautek kolem Františka Bobka, neboli Strážců Svojsíkova hrobu a výše zmíněné finanční pomoci, byla účast a podpora ústředí Junáka skautskému památníku, velice vágní, jak se to v podobným případech konečně stalo téměř pravidlem.
Národní skautský památník, jehož výtvarným autorem je Vladimír Pechar – Pluto, byl odhalen za mírného a postupně sílícího deště. Skautská a poté československá hymna se prostranstvím krematoria nesly spolu s bubnováním kapek deště do desítek deštníků rozprostřených nad hlavami účastníků slavnosti. Jestliže je déšť, provázející svatbu, považován za projev budoucího štěstí novomanželského páru, nevím co předznamenala ta hustá přeprška v případě odhalení skautského památníku. Na každý pád ukázala jedno: ze svých míst se do úkrytu před deštěm neuchýlil ani jediný z návštěvníků. Ať už to byl starý vodní skaut o francouzských holích a nebo malá světluška, které hnědá barva jejího baretu stékala po tvářích. Tím setrváním v dešti na svých místech byla, myslím, nejlépe vyjádřena úcta k těm sedmi stovkám jmen uzavřeným v hlíně skautského památníku. Oni sami dokázali, že na svých místech vydrželi stát v daleko nepříznivějším čase. Čest jejich památce.
Fotografie br. Václava Noska:
➤ S podrobným programen slavnostního odhalení a dalšími fotografiemi se můžete seznámit zde »
➤ Více o obnově Národního skautského památníku a odkaz na probíhající sbírku případně naleznete zde »
(doplněno 15. 11. 2023)
≈ převzato z bývalého webového serveru ČINu ≈
