Jak jsem byl na přednášce JUDr. Jiřího Navrátila o samizdatové literatuře v koncentračních táborech
Bratr Pavel Holý, člen SOVF, reagoval ve vydání Věrni zůstaneme (5/2007), zpravodaje pražské pobočky č. 15 Konfederace politických vězňů České republiky, komentářem na přednášku tehdejšího místostarosty Junáka a bývalého spoluvězně Jiřího Navrátila. Článek, s ne příliš obratným osobním výrokem, pak měl nepěknou dohru v podobě soudní žaloby, která ve výsledku zkrátila život bratra Katuga… (perex: OPL)
V pondělí 23. dubna 2007 byla inzerována v Městské knihovně v Praze přednáška o skautech a jejich práci v komunistických lágrech na Jáchymovsku.
Při příchodu do knihovny jsem se informoval u zaměstnance knihovny, kde se tato schůzka koná, bylo 10 minut před začátkem. Pán mně řekl, že tam ještě nikdo není a dotázal se, jestli nejsem pan Navrátil. Odvětil jsem, že bohudík jsem nepracoval pro StB, takže nejsem. Potom přišli tři lidé. Nakonec nás pán odvedl do malé klubovny v prvním patře… To už se také dostavil s kufrem pan Navrátil. Zasedl za stůl, omluvil se, že bohužel se mu polámal počítač, takže nemá připravenou přednášku. Rozložil kolem sebe disertační dva svazky svého syna Tomáše, s mnoha záložkami, který měl původně přednášet, ale pro nával práce se nedostavil, proto ho omluvil. Posluchači: tři lidé kteří se dostavili, pán který byl zaměstnancem knihovny, já a z Libri prohibity pan Jiří Gruntorád se svoji ženou.
Místostarosta (současné skautské org. Junák – pozn. red.) zahájil přirovnáním jednoho z muklů k básníku R. Kiplingovi a jeho tvorbě v básni „Když…“ Tento rozbor a aplikace v dalších básních muklů trval půl hodiny. Potom přešel k tomu, jak byli vybíráni odsouzení v táboře Vykmanov pro šachty. „Tehdy jsme se dohodli, že když vyberou z naší skupiny jednoho, ostatních sedm se připojí, abychom zůstali na novém lágru pohromadě.“ Protože jsem byl překvapen, že nezná ani jména členů naší skupiny, přihlásil jsem se o slovo. Navrátil pravil: „Tady se nám pán hlásí o slovo, diskuzi bychom uvedli až na konec.“ Oponoval jsem a řekl, že by měl uvést jména členů naší skupiny a též o mě nemluvit o „panu“, ale jmenovat mě. S ne libostí tak učinil, ale jména se zadrháváním pronášel a některá si nepamatoval, tak jsem je za něho doplňoval. Krátce nastínil jak náš skautský oddíl vznikal, ale další, kteří vstoupili mezi skauty již nejmenoval. To jsem později v diskuzi musel sám doplnit, o tvorbě skautů mluvil jen stručně, povrchně a zdůrazňoval, že jeho syn pro dizertační práci o poesii za ostnatými dráty neměl žádný originální materiál, ale opisy. Opět jsem se dotazoval, proč se v disertační práci zmínil, že jsem mu odmítl dát nahlédnout do originální tvorby, když mě jeho syn nikdy nepožádal o nahlédnutí do originálů, které jsem vlastnil. Tyto originální písemnosti a rukodělné práce jsem tajně posílal domů přes důvěryhodné civilisty – horníky. Na to pan Navrátil neodpověděl. Také se vůbec nezmínil za jakých okolností poezie a samizdaty vznikaly, kde se získával materiál na jejich výrobu. Informace o časopise z tábora Nikolaj, který prý na Rovnost nosil bratr Lukšíček, jsem si u Lukšíčka ověřoval a nejsou pravdivé. Nic o tom neví.
Závěrem – celá přednáška byla zmatená, neposkytla posluchačům informace o tom, jak samizdaty vznikaly, hemžila se nepřesnostmi a anonymitou těch, kteří tyto věci vytvářeli.
S Libri prohibiti – panem Jiřím Gruntorádem – bylo dohodnuto, že veškerý materiál jak písemný, tak rukodělné práce odborně zdokumentuje a tak zůstanou tyto památky na práci skautů za ostnatými dráty zachovány.
Věrni zůstaneme; ročník XVII, květen 2007 a bývalý web KPV
≈ převzato z bývalého zpravodaje VĚRNI ZŮSTANEME ≈