Jaký kroj, tak se stroj

---

Jednou hó a jindy čehý z junáckého ústředí…

V Junáku se schyluje, zdá se, k něčemu co historie českého skautingu dosud nepoznala, nebereme­‑li v úvahu dobu násilného potlačení hnutí a s ním většiny jeho forem.

Jaký kroj tak se stroj?? Slovosled a vůbec češtinu soudních spisů a materiálů mám rád jen v písňových příbězích a podání pana doktora Jahelky. Jinak moc ne. Složitě se těmi větami musím prodírat, abych pochopil o čem je řeč. Podobný pocit mne přepadl při četbě zápisu ze zasedání Náčelnictva Junáka konaného dne 13. 6. 2004. Byl otištěn ve zpravodaji Junák hlásí č. 1/2004. Můj dojem z četby tohoto dokumentu byl navíc umocněn ohromením a, přiznávám se, zlostí.

Podle zmíněného zápisu, uveřejněného pod bodem 6. Krojový řád, se v Junáku schyluje, zdá se, k něčemu co historie českého skautingu dosud nepoznala, nebereme­‑li v úvahu dobu násilného potlačení hnutí a s ním většiny jeho forem. Je možné však, že jeho formulaci lze vyložit jinak než si myslím. Byl bych tomu jen rád, i když věty náčelnického usnesení pro takovou variantu příliš prostoru nenechávají. Říká se v něm totiž: „Závěry pro zapracování do řádu (myslí se krojového řádu poz. red.) či jeho příloh jsou: – základní součástí kroje má být (kromě šátku) pouze košile. Při různých příležitostech (dle rozhodnutí pořadatele) lze používat i polokošili či triko. Členové NJ se shodli, že trika a polokošile v barvě krojové košile (vodní, suchozemské) jsou ve vhodných případech alternativou ke košili.“ (konec citace).

Opasek, podle tohoto usnesení, bude doplňkovou součástí kroje. Stejně jako kalhoty a sukně. Košile se může nosit na kalhotách a sukni, záleží na úvaze a příležitosti. Naději proti přijetí tohoto absurdního usnesení jimž se současné Náčelnictvo Junáka dívá na poslání skautského kroje, vidím ve třech okolnostech:

• První je dána už ve větě, která říká, že „základní součástí kroje má být (!!) pouze košile“. Což navozuje dojem, že jde o návrh (je pozoruhodný pouze svou hloupostí), který moudřejší členové Náčelnictva smetou se stolu.

• Možnost druhá je v poznámce předmětného dokumentu, že Náčelnictvo Junáka přestalo být usnášení schopné v 15:05 hodin. Bohužel, zmínka o neschopnosti rozhodovat se, je v dokumentu usnesení zařazena až po projednání krojového řádu.

• Třetí naděje na vážné přezkoumání tohoto usnesení, nejsilnější, je v připomenutí náčelníkovi a náčelní Junáka jejich jednoznačně významného podílu na vytvoření současného platného krojového předpisu a všech (!) vztahů s ním souvisejících. Nevznikal snadno a už vůbec nešlo o lacinou záležitost. Vzpomínám jen na bombastickou akci v hotelu Jalta, (byla jistě největší, avšak zdaleka ne jediná) kde Junák pro novináře uspořádal přehlídku nových krojů – od vlčáckých po činovnické. Zatímco skautští manekýni a modelky se Jaltou promenovali v nových kompletních krojích, včetně všech známých doplňků, novináři se cpali občerstvením z přeplněných stolů. Sestra náčelní mne tehdy v Jaltě, po dotazu zda v Junáku stále platí devátý bod skautského zákona, odpověděla, že celkovou částku, která byla na vytvoření nového kroje vynaložena ještě nezná, ale že se ji včas dozvím.

Neznám ji dodnes, pochybuji, že je známa členské základně Junáka. Pokud by vstoupil v platnost onen nový, nepochopitelný krojový řád, jak o něm hovoří usnesení Náčelnictva Junáka z 13. 6. 2004, pak si myslím, že by pro dva nejvyšší výchovné představitele organizace neměla být ta třináctka v datu vůbec šťastnou. Za ten pouťový humbuk, který provázel před pár lety zavádění nového kroje do života Junáka, za promarněné peníze, které nyní jakoby vylétly tunelem, nesou, alespoň v mých očích, největší odpovědnost. Pro Skautskou nadaci Jaroslava Foglara, (která se může veřejnosti a orgánům spravujícím jeho finanční hotovost, jevit jako strážkyně také myšlenkového odkazu muže jehož jménem se zaštiťuje) přepisuji zde pohled na úlohu a význam skautského kroje, jak jej Jaroslav Foglar zpracoval pro časopis Mladý hlasatel. Chtěl bych věřit tomu, že právě představitelé zmíněné nadace, protože její propojenost s nejvyššími orgány Junáka je zřejmá, budou mít více příležitostí (samozřejmě, uvěří­‑li Jaroslavu Foglarovi), říci Náčelnictvu Junáka to, co by jim měla říct většina členů organizace: „Šílíte, nebo co??“

JZP – listopad 2004

Junácký kroj

Už to brzy začne: Sluníčko se ukáže na modrém nebi, sníh i bláto zmizí a junáci sáhnou do skříní pro letní kroj. A o tom vám chci něco napsat. Dnes už to každý ví a není o tom pochyb, že junácký kroj je tím nejkrásnějším oblekem, který chlapci ze všech obleků nejlépe sluší. Ale pozor – jen když jej junák dovede nosit.

Ano – nedivte se, není to snadné, pořádně a slušivě si kroj obléci: Začněme seshora.

Čapka, pěkně vykartáčovaná, nepomačkaná, je posazována na hlavu poněkud šikmo, ne však frajersky. Nenaráží se příliš, jinak v ni vypadáte jako pekař, když nosil po celý den na hlavě koš s houskami. Šátek je vždy čistý, vyžehlený. Na košili nenoste žádné parádní odznaky, než ty, které jste si zasloužili svými vědomostmi či výkonem. Neschází ani jeden knoflík, kapsy jsou zapnuty, nenacpáváme je nemožně taškami a notesy. Plnicí pero nenadzvedává klopu kapsy. Je­‑li teplo, má junák vyhrnuty rukávy vysoko nad lokte. Košile je do kalhot zastrčena pořádně. Správný skaut netrpí aby mu „přetékala“ přes opasek Kalhoty nemají být ani dlouhé, ani krátké. Tak zvané „kalhoty­‑plavky“, které má šestnáctiletý junák ze svého historického skautování u vlčat, sluší jen ve zcela výjimečných případech. Hrozné jsou kalhoty ke kolenům, nebo dokonce – ó hrůzo – pod kolena. Pereme­‑li manšestrové kalhoty, neždímáme je. Že za strkání rukou do kapes si vysloužíme název „Takytáborníka“ jsem vám říkal posledně. Punčochy – předepsané barvy – pozor na záložky nahoře, ať jsou dobře upraveny. Nemáte­‑li kroj úplný neberte k němu něco z obleku civilního a jděte raději na výpravu v „civilu“ úplném. Uvidíte­‑li někde junáka s podivnou kombinací či jinou nemožností na kroji (například dlouhé či jinak barevné kalhoty, civilní čepici nebo zase jen krojová čapka k civilu, vysoké kanady ke krátkým kalhotám, špinavá uválená košile, žebrácký ranec místo krásně upravené torny atd.), řekněte mu klidně – že svým zjevem dělá ostudu celému junáctví. Dejte číst každému junáku tento článek, vyvěste jej ve své klubovně. Budeme­‑li se podle něj všichni řídit, bude pak každý junák jako ze škatulky, čistý vymydlený a upravený.

Jaroslav Foglar – Jestřáb

≈ převzato z bývalého webového serveru ČINu ≈